Divadlem k demokracii

Projekt, jenž odstartoval v lednu 2022 a skončí v říjnu 2023, je zaměřený na propojení divadelní tvorby a demokratického vzdělávání. Je orientovaný na rozhodovací procesy při kolektivní tvůrčí činnosti, schopnost vnímat soudobou tvorbu, toleranci a otevřenost k neznámému.

Součástí projektu je i pět inscenací Divadla Archa, které reprezentují způsob tvorby založený na týmové práci, respektu k názorům členů skupiny a prostředí pro rozvoj osobnosti každého účastníka. Jedná se o inscenace Žlutá tma (Petra Nikl), Ti, kdo mluví sami za sebe (Jana Svobodová a kol.), Virtual Ritual (Jan Mocek), Kůrovec (Amálie Poledníčková a kol.), Zbytečnosti (Spielraum Kollektiv).

Tvůrci jednotlivých inscenací přizvou studenty a žáky do tvůrčího procesu formou dílny nebo kreativní debaty. Společně pak zkoumají principy rozhodování, tolerance a spolupráce.

Dalšími činnostmi Divadla k demokracii jsou série dílen pro pedagogy a studenty přímo v divadle nebo v pak jednotlivých školách.

Projekt Divadlem k demokracii vznikl v Centru dokumentárního a sociálně specifického divadla Divadla Archa.

Program jaro 2022

30. května / 9.00
Jana Svobodová a kol. – Ti, kdo mluví sami za sebe

Ti, kdo mluví sami za sebe – Jana Svobodová a kol.

Divadelní inscenace Ti, kdo mluví sami za sebe přemění sál Archy v obrovskou galerii, jejímiž exponáty jsou autentické životní příběhy dvanácti žen. Na divácích pak zůstane rozhodnutí, zda prožijí všechna vyprávění nebo jen některé části či v jakém pořadí budou příběhy vnímat. Významnou součástí unikátní divadelní instalace režisérky Jany Svobodové je využití chytrých telefonů. Osobní profily na sociálních sítích jsou vstupní bránou do světa snů, vztahů a příběhů performerek.

17. června / 9.00
Petr Nikl – Žlutá tma

Petr Nikl – Žlutá tma
Petr Nikl, autor konceptu k inscenaci říká:
"Znovu a znovu se pokouším být nástrojem i náčiním ke hře, je to pro mne způsob, jak poznávat sama sebe a okolní svět. Jak rezonovat s přítomností i minulostí, jak komunikovat a spoluhrát s ostatními. V melodramu Žlutá tma jsem vězněn spletí svých představ, které mě provází a zároveň překáží. Lapen do sítě světelných obrazců, snažím se lovit slovní asociace. Zkouším, zda lze malovat nenamalovatelné, sdělovat nesdělitelné, či hrát nehratelné.“