Min Tanaka v osmdesátých letech přijížděl do Československa často. Oficiálně vystupovat nešlo, možné to bylo jedině tajně. Bez médií, reklamy a všech dalších dnešních nezbytností. Zprávy se šířily důvěrně mezi přáteli. I tak bylo vždy plno. V Praze Min vystupoval v klubu Na Chmelnici, který byl jedním z mála ostrovů svobodného umění. Při jeho druhé návštěvě v roce 1985 jsem oslovil svého kamaráda Vlastimila Oliho Helcla, který v té době pracoval ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou, aby tam uspořádal vystoupení Tanaky a jeho skupiny Mai Juku.Min spolu se svými tanečníky vedl konspirativně pozvané diváky kamennými sály jeskyní. Ve skalních štěrbinách, na útesech, nad hladinou podzemních jezer těla tanečníků vytvářela obrazy, které se zvláštním způsobem dotýkaly našeho podvědomí. Finální scéna se odehrávala v obrovském dómu na nejhlubším dně jeskyní. Jako by nám tehdy Min chtěl říct: „I tady se dá žít.“

O tři roky později se Min Tanaka a členové Mai Juku do Zbrašovských jeskyní vrátili. Tentokrát představení v útrobách jeskyně začalo. Nazí tanečníci v jeho závěru vyvedli diváky ven, do otevřeného prostoru u řeky Bečvy pod zářící vysoké stromy. Psal se rok 1988, do revoluce zbýval rok, všichni jsme tehdy cítili, že přichází čas vyrazit z podzemí ven. Veřejně!

Unikátní fotografie, které rodina Vlastimila Oliho Helcla objevila v jeho archivu, dokumentují nejen obě představení v jeskyních ale i následná vystoupení Mai Juku v klubu Na Chmelnici.

Ondřej Hrab